Loni na jaře jsme si pořídili psí holčičku labradorku Barunku. Ovšem radost ze štěňátka nám začala kazit nenápadná, ale soustavná devastace naší malé zahrady. Nejdříve jsme byli zoufalí, ale nakonec zvítězilo konstruktivní mýšlení jak zahradu zachránit a přitom Báru nechat volně běhat. První přišlo na řadu oplocení hroznového vína, další byli průběžné (bez dna) truhlíky na kytky a menší keříky a nakonec vestavěné dřevěné pódium kolem tújí.
Mezi kapradí jsme umístili staré pařezy a letošní ,,znovuosetí“ trávníku chrání provizorní přenosný plot. Ještě zcela na začátku bylo uzavření potoka, před možnými útěky, na obou stranách pozemku. No, byla to roční anabáze kdo z koho, postupně jsme si ověřili zda úpravy, které jsme museli udělat, se osvědčí. Naštěstí je Barunka chytrý pes, změny pochopila a teď už jsme moc rádi, že jí máme. Naší nadstandardní péči nám vrací neutuchající láskou a úžasnou povahou. Provedené změny viz. foto
Dnes po skoro dvou letech můžeme shodnotit provedené úpravy.
Vestavěné pódium Bára úplně miluje. Je to její odpočivadlo přes den. Odpoledne jí túje chrání před sluncem a u plotu má strategické místo na kontrolu ulice.
Pařezy umístěné na protilehlém břehu potoka brání Báře sešlapat vzrostlé kapradí.
Nyní samozřejmě 3 letá fenka už má jiný rozum než když byla štěňátko. Na zahradu jsme jí dali dostatek hraček, abychom jí zaměstnali (samorosty, větve, velké morkové kosti a miluje papírové tvrzené špulky).
Takže opět mohu napsat: hlavu vzhůru pejsek na zahradě nevadí.
